Naše společná rána jsou stále
kouzelnější. Stačí jeden její úsměv a rázem ze mě spadne veškerá ranní únava.
Nevím, jak to dělá, ale když se vzbudí ráno v 6 ráno, tak má energie na
rozdávání, na rozdíl ode mě. Někdy mi to nedá a musím jí říct: „Terino, to nemůžeš ještě spát?“ Automaticky
si ji beru do postele, protože vím, že v tuto dobu už sama v postýlce
neusne. Povídá mi, kope nožičkama, směje
se a mrká na mě těma svýma modrookýma kukadlama. Dokáže mě nabít neskutečnou
energií.
Utíká to strašně rychle. Z Terezky už je malá slečinka, pyšní
se náušničkami a já už jsem máma 5 měsíců. Do nedávna jsem si to neuměla
představit. Navíc mám pocit, že jsem dělala věci, které pro mě byly ztráta času,
a utrácela jsem peníze za zbytečnosti.
Co mě nejvíc překvapilo, že
některé věci jdou prostě tak nějak sami. Nikdo mě je nenaučil a prostě to mám v sobě. Začátky sebou přinášely takový ten
klasický kolotoč. Krmení, přebalování, spinkání. Říká se, že mateřská dovolená,
není rozhodně dovolená. S tím musím souhlasit, i když se víceméně cítím
zatím spokojeně. Samozřejmě, že čas od času je to i dřina, ale to k tomu prostě
patří. Rozhodla jsem se, že se za dva
roky vrátím do práce, beru to jako kompromis a snažím se, si každý den užít. Každý nový den je jak tajemná komnata
Harryho Pottera, jelikož nevím, co mi nového přinese a ostatně já sama jsem
hrozně zvědavá, co všechno ještě společně zažijeme.
Třeba ten pocit, když jsme
Terezku poprvé koupali doma, když jsme společně vyjeli poprvé s kočárkem jako
rodina, když s ní běháme po bytě a všichni se tomu smějeme od ucha k uchu (taková naše hra na chytanou), nebo když už si vyžaduje
moji pozornost. Tak nějak mě to pohltilo a já se snažím užívat každou chvilku s tou
malou slečinkou. Když spinká, tak se ten čas snažím využít třeba na úklid, na
focení, psaní, čtení nebo jen tak sedíme s manželem u kávy a povídáme si. Každá volná minutka se počítá a je třeba ji
efektivně využít. Zatím si nemůžu stěžovat. Terezka docela spinká i přes den. Takové zlaté dítě. Podle jejího fňukání už poznám, kdy je unavená, chce se jí spinkat a rovnou ji uložím ke spánku.
Musím se přiznat, že jsem ráda,
že už je trošku větší. Je s ní mnohem větší sranda, více vnímá, pozoruje a
už jí z 80% přestaly trápit koliky. Věřte, že dlouhé hodiny pláče a řevu nebyly moc příjemné. V těchto chvílích nám nejvíce
pomáhalo nošení v nosítku. Jsem šťastná,
jak prospívá a vyvíjí se. Zároveň mě všechny tyto pokroky dojímají. Každý čas s ní
bude krásný, určitě bude! Samozřejmě to maličké miminko bylo kouzelný, ale já cítím, že se z ní
stává větší parťačka.
Samozřejmě ke všem těm nádherným
a novým zážitkům patřím i starost. Na mateřství je krásné, že ta láska roste
každým dnem. Zamilovala jsem se do ní, už když na mě poprvé koukla na porodním sále,
ale jak se poprvé na mě začala smát a co teprve ten její hlasitý smích a všechny
ty pokroky, které dělá, opětuje mi blbosti, úsměvy, reaguje na tatínka…. Ta láska
jen a jen roste.
Také mi přijde, že s bezdětnými
kamarádkami jsem víceméně ztratila kontakt a navázala kontakt s novými přáteli
– ať už děti mají, či nikoliv. Je mi z toho trochu smutno, ale i to možná k mateřství
patří, i když já tedy nejsem rozhodně ten typ mámy, která by dokázala celý den
klábosit o mimi věcech. Jsem ráda, že v rámci spinkajících hodin mám čas na sebe a tatínek také hodně pomáhá. Dokonce mi umožnil si udělat výlet do Prahy. Samozřejmě se mi stýskalo, ale bylo to osvěžující pro moji mysl. Byl to den jenom pro mě a myslím, že by se za to neměla stydět žádná máma!
Musím se přiznat, že si zatím
netroufám s Terezkou vyrazit do zahraničí. Nejdřív chci vyzkoušet, jaká
bude parťačka na cestování tady po Čechách a příští rok bych si ráda střihla
něco v Evropě. Navíc doděláváme dům, takže často sháníme různý materiál
apod. a ten mrňous jezdí od začátku s námi. Takže s cestováním jsem
nalehko polevila. Píšu já, protože můj manžel nikdy nebyl velký plánovač cest. Většinou
jsem všechno plánovala já. Ale tak co, já si říkám, že pokud nebude chtít jet,
tak pojedeme samy.
Tyto měsíce patří mezi ty nejkrásnější,
ale zároveň nejnáročnější v mém životě. To asi pochopí jen mámy. Jsem na
mateřské a jsem spokojená a šťastná. Každý je tvůrcem svého štěstí. Je to jen
na Vás, jak si toto období užijete a jak pestré bude. Můžete se třeba
poohlédnout po tom, co se ve Vašem městě dá podniknout nebo si vytvořte nějaký
program samy. Já se snažím pořád něco vytvářet a to mě samotnou naplňuje. A nezapomeňte… Spokojená matka = spokojené dítě. Takže se snažte
brát všechno s nadhledem a užívat si společný čas, protože ten už jen tak
nevrátíte a zůstanou Vám jen vzpomínky.
